Včela medonosná

Z hlediska systematického je včela medonosná samostatným druhem, který náleží do druhu včel, čeledi včelovitých, řádu blanokřídlých, třídy hmyzu a kmene členovců.

Vědecká klasifikace:

• Říše: živočichové (Animalia)
• Kmen: členovci (Arthropoda)
• Třída: hmyz (Insecta)
• Řád: blanokřídlí (Hymenoptera)
• Podřád: štíhlopasí (Apocrita)
• Čeleď: včelovití (Apidae)
• Rod: včela (Apis)
• Druh: včela medonosná (A. mellifera)

Nejbližšími příbuznými včely medonosné jsou tři zbývající druhy rodu včel, a to včela indická, včela květná a včela zlatá - všechny žijí v jihovýchodní Asii. Včely samotářské a čmeláci jsou včele medonosné již mnohem vzdálenější.

Včelstvo je společenství zahrnující včelí matku, trubce, dělnice, plod, včelí dílo a nezbytné zásoby, podle některých názorů sem patří i včelí příbytek.

Společenský způsob života včel s vysokou organizovaností a dělbou práce způsobuje, že jedině včelstvo jako celek je schopno trvalého života, a je proto základní biologickou jednotkou ve včelařství. Ani jeden člen včelstva není schopen přežít dlouhodobě sám o sobě.

Včelí matka je jedinou dokonalou samicí ve včelstvu schopnou spáření. Vyvíjí se z oplozeného vajíčka a je největším jedincem ve včelstvu. Jediným aktivním úkolem matky ve včelstvu je kladení vajíček. V době vrcholného rozvoje včelstva je matka schopna naklást za jeden den více jak 2 000 vajíček, což představuje váhu celého jejího těla. Matka klade dva druhy vajíček – oplozená, z kterých se líhnou matky nebo dělnice, a neoplozená, ze kterých se partenogeneticky vyvíjejí trubci. Vývoj matky je ze všech kast nejkratší – od položení vajíčka do vyběhnutí z matečníku trvá 16 dnů, ale délka života je nejdelší 4 až 5 let.

Trubci jsou včelí samci a spolu s matkou jsou pohlavními jedinci včelstva. Trubec se vyvíjí z neoplozeného vajíčka. Počet trubců si včelstvo reguluje na počet několika set až tisíc jedinců v době sezóny, tj. v dubnu až srpnu, kdy se projevuje chovná nálada včelstev.

Trubec nemá žádná zařízení k pracovním úkonům a jeho jediným aktivním úkolem je oplodnit mladé matky, popřípadě pomáhat udržovat v úle správnou teplotu.

Dělnice jsou nedokonalé samice, vyvíjejí se z oplozených vajíček jako matky, ale méně hodnotnou stravou v larválním stádiu vývoje se z nich matky nevyvinou. Dělnice jsou dokonale přizpůsobeny pracovním úkolům ve včelstvu. Na nohách třetího páru mají zařízení ke sběru pylu a přenášení voskových šupinek (jež si samy vyrábějí), na druhém páru noh mají trny k uvolňování pylových rousků. Mají též dlouhý sosák přizpůsobený k sání nektaru, medovice a vody. Na břišních šupinách mají vyvinuty 4 páry voskotvorných žláz, kterými produkují vosk na stavbu včelího díla. Na hlavě mají umístěny hltanové žlázy, kterými produkují mateří kašičku, jež je výhradní potravou mateřích larev a matek v době kladení.

Dělnice donášení do úlu vodu, pyl, nektar, medovici a propolis. Uvnitř úlu konají veškeré potřebné práce, tj. ukládají potravu, zahušťují nektar a medovici a pomocí enzymů je přetvářejí na med, krmí plod, ošetřují a krmí matku, stavějí plásty, udržují čistotu v úle, vytmelují škvíry, stěny úlu, rámky a povrch plástů propolisem. Jednotlivé pracovní úkony neprovádějí dělnice během svého vývoje nahodile, ale v určitém sledu podle fyziologického stavu svého tělesného rozvoje. První fází života dělnice je péče o plod, která souvisí s vývojem hltanových žláz, ve druhé fázi, která souvisí s vývojem voskotvorných žláz, dělnice staví dílo a zpracovávají zásoby nektaru, medovice a pylu. Vytvářejí charakteristickou

vůni svého včelstva produkty vonných žláz. Ve třetí fázi se stávají létavkami a do úlu donášejí vodu, pyl, nektar, medovici a tmel. Není-li snůška, tráví tyto včely svůj čas nečinně, úlové práce vykonávají jen v případě, nejsou-li v úle mladší včely. Létavkou zůstává včela do konce svého života. Dělnice jsou nejpočetnější kastou ve včelstvu. Na vrcholu rozvoje může mít jedno včelstvo až 50 000 včel. Dělnice jarních a letních generací žijí 4 – 5 týdnů, podletní generace, které přezimují, žijí 6 – 9 měsíců.